Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví vykonává činnosti související s výkonem státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví a ve spolupráci s lékařem plní úkoly v oblasti prevence onemocnění a ochrany veřejného zdraví. Práce odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Asistent ochrany a podpory veřejného zdraví se podílí na výkonu státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví a ve spolupráci s lékařem plní úkoly prevence onemocnění a ochrany veřejného zdraví. Práce asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Orgány ochrany veřejného zdraví (angl. public health authorities) neboli OOVZ jsou instituce, které vykonávají státní správu v ochraně veřejného zdraví, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění. V České republice jsou to především Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice, ale také Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady a Dopravní a energetický stavební úřad. Viz také veřejné zdraví, Ministerstvo zdravotnictví České republiky, krajské hygienické stanice.

Odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků vykonává laboratorní činnost v rámci diagnostické péče, vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, v přípravě léčivých přípravků, v zařízeních transfúzní služby, nebo v rámci asistované reprodukce. Práce odborného pracovníka v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také léčivý přípravek.

Veřejné zdraví je „zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin, přičemž tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života“ (definice podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví). V obecném slova smyslu se veřejným zdravím rozumí zdraví společnosti jako celku, a lze jej měřit a hodnotit určitými kvantitativními i kvalitativními indikátory a analytickými procesy.

V systému veřejného zdravotního pojištění jsou povinně zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, a osoby, které trvalý pobyt v České republice nemají, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Povinné zdravotní pojištění v České republice vzniká dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu.

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků se vztahuje na lékaře i všechny ostatní zdravotníky, studenty a mladé lékaře, kteří se účastní procesu péče a/nebo mají přístup do zdravotnické dokumentace. Ti všichni jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se (nejen) ze zdravotnické dokumentace dozvěděli. Lékař je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím pacient souhlasí. Souhlas se předpokládá např. při předávání informací lékaři, ke kterému je pacient odeslán, tedy pro zajištění návaznosti zdravotnických služeb. Pacient má právo již při registraci nebo kdykoliv potom určit osoby, kterým mohou být informace o zdravotním stavu podávány. Bez souhlasu pacienta může lékař sdělovat tyto informace jen za přísně zákonem vymezených podmínek.

Zdravotně sociální pracovník provádí činnosti v rámci preventivní, diagnostické, paliativní a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče a podílí se na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta. Práce zdravotně sociálního pracovníka se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Zdravotnický pracovník je pracovník definovaný zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Viz také lékař, nelékařský zdravotnický pracovník.

Nelékařský zdravotnický pracovník je zdravotnický pracovník s přesně vymezenými činnostmi, které na základě dosažené kvalifikace může provádět samostatně bez indikace lékařem nebo na základě indikace nebo pod dohledem nebo přímým vedením lékaře a dalších určených pracovníků.